SCHOPNOSTI: Že se někde říká, že ženský na loď nepatří? Ať je to cokoli za žvásty, ať to šíří kdokoli a kdekoli, určitě nemá pravdu! Je sice pravda, že občas nadělají více škody, než užitku, ale to učitě neplatí zrovna v tomto případě. Samozřejmě, že občas nadělá docela paseku, protože přeci jen, je to žena a má své přednosti, bohužel (pro její mužské spoluobčany) se umí i nějak ohradit a bránit se. Není radno si s ní zahrávat, každou ránu umí dvojnásobkem vrátit, i když třeba zrovna vypadá jako v bůhví jak dobré náladě. To je velice proměnlivá, nestálá a křehká věc, ta její nálada. Stačí ji jen shodit a roztříští se na milion k ousíčků, pociťuje v sobě mnoho emocí, které se slučují vždy v nějaký základ, celek. Většinou se z výborné nálady, kdy se jen směje jako sluníčko, přehoupne v rozzuření, chuť někomu právě teď a tady useknout hlavu. A že by toho byla schopná. Celkově, je to žena, která touží po dobrodružství, je nerada spoutána, ale dodržuje, co je jí stanoveno. Relativně. Ale abychom se už dostali k těm tak opěvovaným schopnostem. Nutno podotknout, že je to stále ta křehká, nevinně vzhlížející dívenka a tak jí jdou spíše činnosti jejímu pohlaví určené. Například skvěle vyniká v mytí nádobí, vytírání podlahy, zametání, udržování ohně, rození dětí, opečovávání svého muže, kterého mimochodem nemá a samozřejmě vaření. Anebo spíš ne. Určitě není tak křehká, jak se může leckomu zdát a stoprocentně není dobré podceňovat její schopnosti, včetně třeba síly, které sice nepobrala tolik, co někteří muži, ale stále ji dokáže využít ve svůj prospěch. Nejde říct, co jí jde víc, zda šerm, či střelba. Obojí trénovala už odmali čka, ale nikdy nezkoušela porovnávat, v čem vyniká více, já bych ale řekla, že to bude ta střelba. Pušky, kuše, avšak ne luky, kterým zcela nerozumí a také je už snad nikdo nepoužívá. Skvěle míří, má dobrou trefu, nikdy nemine. Tedy zkresleně řečeno, berte to trochu s rezervou, samozřejmě, že jsou i chvíle, kdy svůj cíl nevratně mine, ale ve chvílich, kdy jí jde o kejhák už je to samozřejmě o něco jinačí a šance, že se netrefí se snižují. V těle jí roste adrenalin a co se většině třesou ruce, ona je v klidu a jen jí to dodává odvahu. Nebo spíše odhodlání, pokud to tedy není významově to samé. Jistě, ne vždy je tak klidná, bývá i nervózní, ale přesto se se zaťatými zuby i pěstmi tváří, že je úplně v pohodě. Což je tedy další schopnost, kterou oplývá, ale vraťme se ještě zpět, tohle probereme později. V souvislosti i s jinými jejími schopnostmi by měla v šermu za výbornou, ale samozřejmě jsou i mnohem lepší šermíři, kterým to jde jedna báseň. Má chytrou hlavičku, což se nezdá, protože... je to dcera piráta, pomalu negramotného, který uměl přečíst pouze pár jednotlivých názvů -většinou z láhví nějakého rumu.- Tak dopadnout nechtěla, učila se sama číst i psát a tak podobně. Za tu dobu přečetla mnohé knihy -i přes fakt, že jich vlastně ani moc není.- No a tedy mimo to, že je gramotná a umí si spočítat, jestli ji náhodou někdo neošidil, je i inteligentní. Jistě, mnozí piráti jsou vychytralí, mazaní, ale toto je myšleno i jinak. Především se do všeho nehrne jen tak bezmyšlenkovitě po hlavě (to jen občas,) ale také u toho přemýšlí. Taktizuje a rozvíjí veškeré myšlenky. Důležité je vyvodit si, jaký by moh l být důsledek nějakého zbrklého činu a pokusit se neblahé následky eliminovat. Nikdo přeci nechce skončit oběšený, s useknutou hlavou, nebo krmit rybičky. Všichni víme, co tím myslím. Mimo to tedy přímo exceluje v přetvářkách. Dokáže se tvářit jako kdyby nic i ve chvílích, kdy to pod povrchem doslova vře a nikdo nepozná, že je něco v nepořádku. To však nevydrží nikdy moc dlouho a dříve, či později emoce vypustí. Bývá to většinou, když už její pomyslný pohárek trpělivosti přeteče, vybuchuje jako činná sopka a láva pohltí vše kolem. Není dobré být jí v té chvíli na blízku, i když se třeba zdá neškodná. No a jak už bylo několikrát zmíněno... není. Dál, abych tedy v rychlosti shrnula další výhody, které vůči protivníkům má, je rychlá, tichá a lehce se dostane téměř kamkoli, zcela nezpozorována. Nenápadnost je opravdu skvělá věc, která velmi pomáhá zvláště při... rekvírování. Napomáhá tomu i pozornost příliš nevzbouzející, něžný dívčí vzhled, který bohužel příliš neposiluje oblečení, které nosívá.

SLABINY: Nuže, možná se zdá jako bezchybná osoba, mající jen mnoho výhod vůči svým protivníkům, ale není tomu tak. Vlastně je zcela normální smrtelník, což je první a největší slabina celé její osoby. Samozřejmě, stačí pouhý sek mečem, setnutí hlavy a už nikdy nevstane z mrtvých. Je stejně smrtelná, jako každý jiný smrtelník brázdící oceán. Kdo by do ní ale řekl, že se i něčeho bojí? Tedy mimo skrytého strachu z osamění, který sama nevnímá, má například klaustrofobii. Bojí se stísněných, uzavřených prostorů, kde není dost místa ani k pouhému pohnutí. Pocit, jako kdyby byla připoutaná ke kotvě, která se právě zachytila o útes, bez šance vyplout nad hladinu vody a zhluboka se nadechnout. A bezmoc, tu pociťuje především. Nebo jí taky nedělají dobře výšky, nedá se to ale nazvat přímo jako nějaký strach z výšek, vlastně to zase tak hrozné není. Občas se jí z toho zamotá hlava, ale to jsou už jen ojedinělé případy, tudíž nic nepřežitelného. Přesto občas docela nepříjemné. Sice je psychicky silná, ale přesto je velkou slabinou její srdce, -tedy mimo to, že zemře, když jej probodnete.- Je citlivá, i když to třeba nedává vůbec najevo. Když se dotknete citlivého téma, dokáže ztratit pozornost a ta je mnohdy klíčová.

HISTORIE: Její příběh začíná jednoho dusného, letního večera. Tehdy se na lodi jménem Azurový Drak narodila zpropadenému, nečestnému pirátovi a ženě, kterou si zamiloval, zdravá dcera. Zrovna přijížděli do Port Royal, kde měli cosi sjednaného s obchodníkem prahnoucím po penězích. Za temnoty noci se vkradli do jednoho z jeho skladů, od kterého mu dal klíč. Její otec, Jett, zaplatil obchodníkovi slušnou cenu za ukrytí, ale jeho zajímalo, kolik by zaplatila hlava Port Royal, kdyby je udal. To Jett neočekával. Tu noc se sváděla hrozná bitva. Posádka se obrátila k Jettovi zády, až na jednoho, který se rozhodl pomoci a zachránit alespoň to jediné, co ještě zachránit lze. Malou, nevinnou dívenku, která za své rodiče nemohla. Odnesl ji zadním vchodem, ukradl loď a vyplul na moře. Zatímco oni vyplouvali, její otec se snažil odvést pozornost a zachránit Annabeth, jeho milovanou. Byl to statečný a čestný čin od nečestného piráta. A nebyl poslední. Sic té noci nezemřel, ale Annabeth byla zajata a odsouzena za pomoc pirátovi. Nikdo nikdy nezjistil, že tu noc jim přímo pod nosem uniklo dítě a kdyby ji chtěli zajmout o pár hodin dřív, mohla se odvolat na své těhotenství. Bohužel osud připravil nástrahy, jaké chtěl. Jettovi se nakonec se zlomeným srdcem podařilo uniknout a po týdnu se setkal se svou dcerkou v nedaleké Tortuze. Nelíbilo se mu, že by malá měla vyrůstat v takové společnosti a tak po obstarání nové posádky vyrazil po boku svého odvěkého přítele a dcery brázdit dále moře. Ale čím víc času uplynulo, tím více se jedo srdce lámalo. Střípek po střípku, až z něj nakonec zbyl jen starý ožrala Jett, skvělý příklad, pro svou dceru. Při jednom z přepadnutí - tehdy bylo Shannon 11 - byl zabit při ochraně svého přítele. Toto byl poslední statečný čin, za který však zaplatil svým životem. Ještě toho večera sebrala dobře ukrytá, začínající pirátka blyštivě stříbrný medailonek právě tomu muži, který zabil jeho otce. Už tu noc jí dali přezdívku Vrána, jako tichý zloděj, za kterým plaje tmavý závoj. Bere si, co se jí zlíbí a po čem prahne. Ale přišla o otce, matku nepoznala. Jedinou její rodinou byla posádka, mezi kterou vyrůstala. Svého času pomáhala strýčkovi -tak říkala pirátovi, kterému tehdy zachránil její otec život a on předtím jí- s velením. Říkal jí mnoho pohádek, příběhů, kterým věřila. Mluvil o pokladech, které moře ukrývá a čeká, až je někdo najde, nebo také o tom, že ta loď, kterou tehdy přepadli, byla Azurový Drak s přesně tou posádkou, která jejího otce zradila a že ten muž, kterému vzala náhrdelník byl právě ten, kvůli kterému se k nim otočili zády. Ale nikdy nevěřila, že její matka byla šlechtic, vždy si myslela, že byla jen nějaká nevěstka z Tortugy. Stříbrný medailonek nikdy nesundávala, připomínalo jí to, že ať už její rodiče byli kdokoli, její otec byl i přes nadměrné pití člověk, který se ke svým přátelům, ke své rodině, nikdy netočil zády. Ten večer rozhodl o jejím osudu. To však nebyl konec. Následovalo čtrnáct let plavení oceánem, objevování různých zákoutí světa, prahnutí po vědění a uloupení všeho, co se jim dostalo pod ruku, ale nemohla s nimi být navěky, jednou se musela vrátit do Port Royal. Tak se také stalo. Rozhodla se jít svou vlastní cestou.

"Sbohem, Kapitáne Drewe."

"Sbohem, Vráno Shannon Grace Pratchettová, ať tě vítr vede správným směrem!"

Zazněla poslení slova rozloučení, než oba vyšli jinou cestou. Bylo to bolestivé, ale nutné, musela se postavit na vlastní nohy... Jít na vlastní pěst.

Majetek